Chci také přispět

Cena VIZE 97 in memoriam pro prof. Petruska

Laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 se letos stává významný český sociolog a vysokoškolský pedagog profesor Miloslav Petrusek. I přes smutnou událost, odchod pana profesora v jeho nedožitých 76 letech, mu bude Cena udělena in memoriam. Z rukou paní Havlové ji převezme vnuk pana profesora – Jan Holub.

Přes všechny neblahé události konce loňského roku a úmrtí laureáta Ceny, bude tradice zachována a i letos se 5. říjen stane datem předání Ceny VIZE 97. V Pražské křižovatce ji z rukou Dagmar Havlové převezme in memoriam starší vnuk profesora Miloslava Petruska, Jan Holub, a to na základě přání paní Aleny Miltové, manželky po zesnulém profesorovi. Nadace VIZE 97 stihla společně s panem profesorem Petruskem připravit tradiční sborník laureáta, jehož název je Společnost a kultura, a který se začne oficiálně prodávat 5. října.

Profesor Petrusek byl uznávaný český sociolog a velmi oblíbený pedagog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1991 – 1997 byl jejím děkanem a v letech 1997 – 2000 byl také prorektorem Univerzity Karlovy. Profesor Petrusek je autorem či spoluautorem řady významných děl, desítky učebnic, odborných i popularizačních článků a textů z oblasti sociologie. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří beze sporu Malý sociologický slovník z konce šedesátých let a následně v první polovině let devadesátých dvousvazkový Velký sociologický slovník; oba slovníky se staly nenahraditelnými příručkami sociologie v českém jazyce.

Tradiční dopolední rozprava Ceny VIZE 97 s řadou zajímavých hostů, která bude volně přístupná veřejnosti, se uskuteční v Pražské křižovatce – bývalém kostele sv. Anny v Praze 1 – v pátek, 5. října 2012 od 9:30 hod do 11:30 hod. Následně od 16:00 hod se zde uskuteční také slavnostní ceremoniál.

Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97:

Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc.

Narodil se ve Zlíně 15. října 1936, dětství a dospívání prožil v Uherském Hradišti, kde jeho rodiče byli učiteli, maminka na obecné a otec na měšťanské škole. Zde také ukončil gymnázium (dvanáctiletku) a k nevelké radosti rodičů i svých gymnaziálních profesorů se přihlásil ke studiu filosofie a dějepisu na brněnské (nyní opět Masarykově) univerzitě. Během studií se seznámil s dílem Masarykovým a o jeho filosofii a sociologii napsal diplomovou práci. Od Masaryka vedla cesta k sociologii, která v té době nebyla institucionalizována jako samostatný vědní obor. Po absolvování dvouleté vojenské služby nastoupil na Pedagogický institut ve Zlíně (Gottwaldově), kde se mj. dále zabýval sociologií a dokonce vydal dvě studie o sociometrii J. L. Morena. Tento zájem vyústil v první monografii Sociometrie (1969, maďarsky 1972) a v několik studií o malých sociálních skupinách.

Od roku 1964 působil v Praze, jednak na Ústavu sociálně politických věd UK, kde se účastnil velkého československého výzkumu sociální diferenciace, jednak na Filosofické fakultě UK, kde byl otevřen obor sociologie. Pro výuku sociologie byl již dostatečně připraven teoreticky i badatelsky, pedagogická práce se mu stala životní láskou i věcí odpovědnosti vůči sobě i studentům. Ještě v roce 1970 vydal jako spoluautor Malý sociologický slovník.

Od roku 1970 byl ale z politických důvodů omezován jeho podíl na výuce, postupně mu byla znemožněna oficiální publikační činnost, nemohl se habilitovat, a nakonec byl přeřazen na místo pomocného knihovníka. Toto období využil ke studiu a k vydávání samizdatového časopisu Sociologický obzor (s Josefem Alanem); podílel se rovněž na samizdatovém vydávání překladů v edici Prameny, organizované v Brně Jiřím Müllerem.

V samizdatu vydal také svoji práci Alternativa: Úvahy o postavení sociologie v nealternativní společnosti (1986). Po listopadu 1989 nevyužil možnosti dlouhodobých zahraničních pobytů, neboť spoluzakládal Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde byl po dvě funkční období děkanem, poté prorektorem univerzity. Po celou dobu výkonu akademických funkcí přednášel a publikoval.

Vydal mj. knihy Alternativní sociologie (1992), Teorie a metoda v moderní sociologii (1993) a Sociologie, literatura a politika (s Josefem Alanem, 1996). V roce 1996 vyšel Velký sociologický slovník, na kterém se podílel autorsky a byl vědeckým redaktorem. Po řadě článků a odborných studií, včetně doslovů k překladům knih Z. Baumana, T. Veblena, R. K. Mertona, G. Simmela aj., vydal několik učebnic a monografie Společnosti pozdní doby (2006), Společnost naší doby (s Janem Balonem, 2011) a České sociální vědy v exilu (2011).

Obdržel několik medailí Univerzity Karlovy a zlatou medaili Masarykovy univerzity (2009), je rytířem Řádu akademických palem Francouzské republiky (2003) atd.

V roce 2004 byl jednim ze tři spoluzakladatelů Knihovny Vaclava Havla.

Až do svého náhlého úmrtí 19. srpna 2012 působil jako profesor sociologie na Fakultě socialnich věd UK.