Popis
Knížka vyšla u příležitosti udělení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, a jak už sám název knížky napovídá, Sokol v ní nastoluje otázku, zda stačí, že člověk žije svůj malý privátní život, aniž by si uvědomoval, že je součástí rodiny, národa, lidstva, ale i součástí celé živé přírody. Vzhledem k tomu, že člověk si svůj život sám nedal, nevytvořil ani nekoupil, ale dostal ho jako dar, mluví Sokol o jakémsi „dluhu života“, jakémsi „dědictví“, které člověk přebírá od předků zcela zadarmo a jeho povinností je předat ho zase dál příštím generacím. Podle Sokola je každý z nás na světě jen díky tomu, že se našim předkům podařilo život obhájit , a to často s nemalým úsilím. Tento fakt je zavazující v tom smyslu, abychom se také my starali, co bude po nás. Člověk tedy pak nežije jen pro sebe, není života majitelem, nýbrž jen dočasným správcem a to co zdarma při narození obdržel, má zase předat dál. Tato povinnost dává životu smysl. Sokolova knížka na toto téma je velmi aktuální a potřebná, protože oslovuje dnešního člověka se závažným poselstvím „nežít jen pro sebe“.