Cenu VIZE 97 převezme poprvé slovenská laureátka
Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 letos převezme významná slovenská teoretička umění a filosofka Iva Mojžišová. Stane se tak druhou ženou, která tuto Cenu získá a zároveň první laureátkou slovenské národnosti.
Také letos bude 5. říjen datum předání Ceny VIZE 97. V Pražské křižovatce ji z rukou Dagmar a Václava Havlových převezme Iva Mojžišová – jedna z nejvýznamnějších slovenských historiček umění. Mezi její zásadní literární díla patří kritické texty, které shrnula ve svých dvou nejznámějších knihách Giacomettiho oko (1994) a Giacomettiho smiech (2009). Nedávno vyšly její texty v knize editorek Mileny Bartlové a Martiny Pachmanové Artemis a Dr. Faust. Ženy v českých a slovenských dějinách umění (2008).
Tradiční dopolední debata s laureátkou Ceny VIZE 97 a dalšími zajímavými hosty, která bude volně přístupná pro veřejnost, se uskuteční v Pražské křižovatce – bývalém kostele sv. Anny v Praze 1 – v úterý, 5. října 2011 od 10:00 hod do 12:00 hod a od 16:00 hod se zde uskuteční také slavnostní ceremoniál.
Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97:
PhDr. Iva Mojžišová, dr. h. c.
Iva Mojžišová (1939) pochází z Bratislavy – z rodiny slovenského lékaře a česko-ruské historičky lékařství. V rodném městě, z nějž se nikdy na delší dobu nevzdálila, vystudovala dějiny umění a historii na Komenského univerzitě. Studium dokončila roku 1961, právě tehdy, kdy doc. PhDr. Alžbětu Güntherovou, vedoucí katedry, z ideologických důvodů propustili z univerzity.
Touha mladé absolventky učit nebo pokračovat v univerzitní dráze se nesplnila z trochu podobných důvodů. Odmítla se zúčastnit promoce bez akademické hodnosti; netušila, že tato tvrdohlavost jí vydrží do sedmdesáti let, kdy se rozhodla doktorát přece jen získat.
První vážnější setkání Mojžišové s uměním vedlo přes scénografii, tanec (Bauhaus), euroamerickou a československou modernu a avantgardu (Škola uměleckých řemesel v Bratislavě). Později pracovala ve Slovenské akademii věd.
Když se v důsledku sovětské okupace situace změnila, našla východisko v práci na heslech pro akademickou encyklopedii a výzkumu nově objevených návrhů starých divadelních dekorací v Dolním Kubíně.
S příchodem demokracie se pokusila vrátit k opuštěným tématům, dále psala články, eseje, knížky a připravovala výstavy. Ani dlouholetá těžká nemoc ji nepřinutila vzdát se své práce a ustavičně dokazovat, že „změny a tlaky světa je možné zvládnout beze změny postoje a víry v hodnoty“.
Byla odměněna řadou cen, k těm nejvýznamnějším patří hodnost Doctor honoris causa (2009), udělená Vysokou školou výtvarných umění v Bratislavě, Cena Dominika Tatarky (2011) a Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 (2011).
